Ťóťa Lila (Simferopol)

Do Sudaku, vzdáleného asi 60 km, se přesunujeme autobusem, který kupodivu vůbec nezapadá do našich dosavadních představ o ukrajinských dopravních prostředcích. Je to vysoký dálkový autobus, velmi luxusní, i s klimatizací a záchodem. Konečně si tedy můžeme na Ukrajině užít i komfortního cestování. Po cestě si čteme noviny a dozvídáme se o ohromných povodních v celé Evropě, zejména v České republice, a o pětisetleté vodě, která zaplavila Prahu. Tak starostlivá bábuška včera měla pravdu - v Praze je skutečně hodně velká voda. Rozhodujeme se tedy, že zbytek cesty hodně urychlíme, abychom už byli co nejdříve doma a mohli zaopatřit své domovy, pokud by byly v ohrožení.

Trávíme v Sudaku několik hodin prohlídkou zdejší překrásné pevnosti, která opravdu stojí za návštěvu. Jsou zde i různé atrakce jako focení v rytířské zbroji, projížďky na koních, apod. Z pevnosti nás vyhazujou vojáci, kteří utvořivše rojnici, pročesávají celý areál pevnosti, který je potřeba vyklidit, protože zde má dnes večer vystoupit Alla Pugačeva, známá to ukrajinské pěvkyně.

O poznání horším autobusem se poté vydáváme na téměř stokilometrovou cestu do Simferopolu. Brzy se stmívá a v narvaném autobuse panuje absolutní tma, řidič se buďto neobtěžuje zapnout osvětlení, nebo v tomto dopravním prostředku ani žádné osvětlení není.

O Simferopolu víme, že zde toho patrně není moc k vidění, a tak se tady ani nechceme dále zdržovat a chceme pokračovat dále směrem na Oděsu. Na nádraží ovšem pochopitelně zjišťujeme, že nejbližší vlak jede až zítra a autobus směrem na Oděsu odsud nejede vůbec žádný. Necháváme se tedy odchytit další bábuškou nabízející kvartíru za 13 hřiven na osobu. Je o něco málo mladší než dosavadní bábušky a představuje se nám jako "ťóťa Lila". Moc toho nenamluví, což je oproti starostlivé Světlaně docela příjemná změna. Byt má malý a vcelku ošklivý, venkovní dveře do domu jsou zamknuty na jakýsi podivný mechanický zámek na kód, po chodbě leze brouk. Opět musíme stěhovat pár kusů nábytku, abychom rozložili postel pro třetího. Na spaní je ještě brzo, a tak se rozhodujeme jít někam na pivo a přeci jen si trošku projít centrum města. K našemu překvapení se Ťóťa Lila chce aktivně přidat k nám, což jí ale pro jistotu rozmlouváme a vyrážíme sami.

Jedno pivo v "kafe Ujuš" nám pro dnešek docela stačí, pěticentimetrový šváb, kterého jsem zmerčil na záchodě, je opravdu hodně odpuzujícím elementem. Procházka po měste rovněž nepřinesla žádné zajímavé poznatky, v Simferopolu toho opravdu k vidění moc není.