Jak hluboká je pravoslavná víra (Počajiv)

Ráno se chystáme vyrazit do Počajivu a vzhledem k situaci v místní dopravě se rozhodujeme použít autostop. Je to koneckonců jen pár kilometrů. Ačkoliv zde v 8 hodin ráno provoz není příliš hustý a ačkoliv jsme 3 muži, stopa chytáme bez problémů zhruba během 15 minut. Mladík nás bez zbytečných slov veze přímo tam, kam potřebujeme.

Ač je Počajiv malá vesnička, nacházející se jen na málokteré mapě, je to dle mého názoru hned po Kyjevu druhé nejúžasnější místo celé Ukrajiny. Tento fantastický komplex chrámů, kaplí a kostelů, který je centrem náboženského života širého okolí, rozhodně stojí za shlédnutí.

Vzhledem k tomu, že je neděle, Počajiv - tato jindy klidná a bezvýznamná vesnička - přímo překypuje životem. Sjíždějí se sem věřící z dalekého okolí, aby si vystáli jednu z dlouhatánských front a mohli si políbit ikonu panenky Marie či Ježíše. Rozsáhlý chrámový komplex je plný věřících. Jsou zde dnes nepochybně všichni lidé z okolních vesnic a možnost, že by někdo do kostela nešel, nebo snad vůbec nevěřil v Boha, je jak se zdá naprosto nemyslitelná.

Všechny ženy mají na hlavách šátky, muži nosí černé kalhoty a bílé košile. My do tohoto obrazu poněkud nezapadáme - nejenže nám nohy kryjí místo kalhot ponča ovázaná kolem pasu (v kraťasech bychom do komplexu nebyli vůbec vpuštěni), ale naše špinavá trička s krátkým rukávem rovněž nevzbuzují v okolí přílišné nadšení. Můj šátek na hlavě skrývající dlouhé vlasy pak působí přímo jako nějaká provokace z jiného světa.

Tu a tam v davu zahlédneme některého z popů v černém hávu. Nosí vysoké černé čepice, na hrudi zlatý pravoslavný kříž, dlouhé šedivé vlasy a stříbrné vousy až téměř po pás. Důstojnost a moudrost z nich přímo čiší. Lidé je občas zastavují a nechají si požehnat. Je vidět, že popi zde mají velkou autoritu a existuje-li Bůh, má nepochybně z těchto svých služebníků opravdovou radost.

Tady teprve vidíme, jak silná je pravoslavná víra na "ruském" venkově. Všichni lidé se při vstupu do někerého z chrámů hned několikrát důkladně pokřižují a ukloní, a když se pak modlí u kříže, klanějí se většinou až k zemi (tj. pokloní se hlavou až ke kolenům a rukou se přitom dotknou země) a někteří se před křížem i vrhají na kolena a hlavou se klaní k zemi.