Jalta, Alupka, Vlaštovčí hnízdo

Kemping v Jaltě těsně sousedí s obrovským zábavním komplexem, nazývaným "otdychovyj center", kterému jsme však začali pracovně přezdívat "Disneyland". V podstatě non-stop hluk, který všechny ty kolotoče a všemožné jiné atrakce vyluzují, nás hned zpočátku ujišťuje o tom, že Jalta není místo, kam by se jezdilo odpočívat, jak by se na první pohled mohlo mylně zdát, ale že sem lidé jezdí za jedním jediným důvodem - propařit celé dny a noci. Utvrzuje nás o tom i čilý život, který panuje v barech a restauracích přímo v areálu kempingu, navzdory tomu, že už je hodně po desáté hodině večerní, a rovněž osamělý kolotoč umístěný přímo za bránou v areálu kempingu, který svými blikajícími světélky láká zevlující kempaře do sousedního "Disneylandu", kde zábava nikdy nekončí...

Po tomto zajímavém úvodu do uvolněné atmosféry Jalty se však rychle vracíme do obvyklé ukrajinské reality. Administrátorka na recepci si nás nejdříve ostentativně pár minut nevšímá, pak si vyřizuje nějaký nepochybně velmi důležitý, a zároveň velmi dlouhý soukromý telefonický hovor, a teprve když i potom stále neodbytně stojíme přímo před ní jako tři solné sloupy a neomaleně na ni zíráme, vítá nás slovy: "A čto vy zděs? (A co vy tady?)". Pak již pokračuje scénář který známe. Oznámení, že tam chceme přespat, jako by ji mírně vyvedlo z míry, taková překvapující slova zřejmě již dlouho od nikoho nevyslechla. Následuje zdlouhavé papírování, které téměř vzbuzuje zdání, jakoby nešlo jen o pár nocí v chatce v kempingu, ale o cosi mnohem mnohem složitějšího a významnějšího.

Nicméně nakonec, po vyřízení všech formalit, nás administrátorka překvapuje svou vstřícnou nabídkou, že nás osobně provede areálem kempingu. Ukazuje se však, že to od ní je spíše prozíravost než ochota, protože bez tohoto doprovodu bychom byli zřejmě nadobro ztraceni - nejenže je areál relativně rozlehlý a neosvětlený a najít tu správnou chatku je bez přesné znalosti její polohy takřka nemožné, ale navíc jsou betonové chodníčky mezi chatkami plné nejrůznějších nástrah v podobě nečekaných schodků, výmolů a větších či menších trhlin, děr a propastí, vkročením do nichž by nic netušící nebohý turista mohl navždy zmizet v temnotách. Za toto riziko se nám však dostává královské odměněny v podobě docela zachovalé chatky s relativně čistým interiérem, ale hlavně slušné úrovně záchodků a sprch, ve kterých dokonce teče teplá voda!

Dalo by se říct, že podobně jako sytý hladovému nevěří, tak i osprchovaný, vymydlený a voňavý člověk myslí úplně jinak než člověk nemytý, špinavý a zapáchající. Po teplé sprše z nás totiž ihned spadla veškerá únava z náročného sestupu z hor a pod vlivem příjemného prvního dojmu z bujarosti jaltského nočního života se rozhodujeme vyrazit ještě dnes podívat se do města, ačkoliv je již po jedenácté hodině. Do centra - k moři - je to sice odsud docela daleko, ale taxík za 11 hřiven to jistí. A opravdu nejsme zklamáni - promenády na nábřeží překypují životem, odevšad se ozývá hudba všech možných žánrů, všude se tančí, pije, hoduje a paří. Když se nad ránem vracíme taxíkem zpět do kempu, zábava ještě stále neutichá a vypadá to, že tady se opravdu žije non-stop.

Ale to ráno poté! Pocity při vstávání nám dávají jasně najevo, že lidské tělo přeci jen není ochotné a schopné snášet libovolnou zátěž. Pod návalem dalších cestovních plánů však tyto pocity naštěstí záhy mizí. A protože v ceně našeho ubytování je tentokrát překvapivě i snídaně, hrneme se celí natěšení do jídelny a dohadujeme se o tom, co asi snídává typický Ukrajinec.

"Hlavně doufám, že to nebude ta hrozná kaše co jsme viděli předevčírem v té restauraci.", strachuju se.

"Fůůůůj, no to by byl huuuuumus! Ale to snad na snídani žádný normální člověk nemůže jíst, něčeho takového se myslím ani v této zemi nemusíme bát," uklidňuje mně Pietro.

Ani netuší jak se mýlí. V nabídce dne sice stojí psáno něco o výběru ze dvou jídel, ale příchozí číšník vyvrací veškeré naše dohady a stroze nám servíruje pod nos právě onen pokrm ze všech nejobávanější. Chvíli se snažíme překonat hnus a vpravit do sebe nějaké kalorie pro další náročný den, ale příliš úspěšní nejsme, přece jen co je moc to je moc. Nedá se nic dělat, dnes bude dieta.

Dnešní den je vyhrazen poznávání Jalty a jejího nejbližšího okolí. Maršrútkama, které tady jezdí snad každých pár minut, se postupně přesouváme nejprve ke slavnému Vlaštovčímu hnízdu, což je enormně fotogenický hrad postavený přímo na okraji vysokého útesu, a dále pak do Alupky, kde si prohlížíme nádherný Voroncovův palác a jeho přilehlé parky. Den nám ubíhá velice příjemně, a to nejen proto, že se celou dobu v našem okolí je na co dívat, ale rovněž proto, že dehydrataci našich organismů, způsobenou tropickou venkovní teplotou, pohotově řešíme trvalým přísunem tekutin v podobě chlazeného místního piva značky Krym (které je mimochodem docela chutné - viz. příloha Ukrajinská pivní hitparáda). Není proto divu, že v pozdních odpoledních hodinách, kdy se vracíme zpět do Jalty a dokončujeme poznávací část tohoto dne, jsme již dokonale připraveni se vrhnout do jeho další fáze - fáze relaxační a zábavní.