Ranní překvapení v ubytovně nad nádražní halou (Rachov)

Do Rachova přijíždíme až docela pozdě večer, ale místní ubytovna naštěstí není daleko. Dokonce je tak blízko, že nám chvilku trvá, než ji najdeme. Je totiž přímo v patře nad nádražní halou a podle toho taky vypadá. Je to jedna z těch horších, o čemž je možno se přesvědčit zejména na záchodech, které jsou přímo ukázkově odporné.

Na recepci sedí ve své zasklené kukani s okázalým nápisem "Administrátor" prapodivná babka s šátkem na hlavě a chroupe jablko. Hledí na nás jako na zjevení. Svou žádost o nocleh musíme několikrát opakovat, ale babka pořád jenom nepřítomně civí a nerušeně si chroupe své jablko. Vypadá to, že jí z této činnosti nic na světě nemůže vyrušit. Komunikace s ní je značně komplikovaná, ale přesto se nám nakonec ubytovat podaří.

Po ubytování ještě vyrážíme do města spláchnout z patra prach cest a jedinou otevřenou hospodu nacházíme ukrytou nedaleko místní turbázy (což je něco jako ukrajinský youth hostel) rafinovaně skrytou pod cedulí Kodak Express, bez dalšího označení. Hospoda je plná mladých lidí a překvapuje hlasitou produkcí vcelku poslouchatelného ruského hudebního televizního kanálu.

Únava z předchozích dnů nás skolila a tak si se vstáváním dáváme značně načas (a jak dnes a denně zjišťujeme, to se nám na Ukrajině většinou nevyplácí). Postupně se probouzíme, jeden po druhém se vydáváme směrem k toaletám na chodbě a jeden po druhém se rovněž s nepořízenou vracíme. Máme zde velmi zajímavé ukrajinské ranní hotelové překvapení - zavřené toalety. Je to samozřejmě překvapení značně nepříjemné, a tak vysíláme rychlého posla, aby se bábušky na vrátnici zeptal, co se děje. Rychlý posel se ovšem vrací s nepořízenou s tím, že babka údajně cosi nesrozumitelně blekotá, ale klíč od toalety vydat nechce. Vydává se tedy na výpravu druhý rychlý posel s nadějí na větší úspěch při překonávání jazykových a jiných bariér. Rovněž neúspěšně. Referuje totéž co posel první. Vydávám se tedy nedočkavě do akce i já - tělo si žádá své.

Bábušku nalézám na vrátnici neobyčejně rozrušenou, ani ji skoro nemohu poznat. Začínám neuměle formulovat svůj dotaz, ale bábuška jakmile zaslechne slovo "tualét", rozhazuje ruce do vzduchu, zanaříká "Ójojojoj!" a začíná mi rozčileně cosi vysvětlovat, mávajíce přitom rukama do všech světových stran. Ať se snažím sebevíc, ničemu nerozumím. "Izvinítě! Ničevo něpanimáju!" Bábuška jenom mávne rukou a nepřestává hořekovat a cosi vysvětlovat. S maximálním soustředěním se mi daří vyrozumět něco jako že ona to teda rozhodně nebude uklízet, že to není její práce a že ona tady má jenom sedět na vrátnici. Souhlasně pokyvuji a bábuška, když vidí můj zájem, soucit a zároveň stále ještě neúplné pochopení, se jímá mi celou záležitost vyvsvětlovat znovu. Tentokráte se opavdu snaží být mimořádně názorná, je to úplné mimické vystoupení. A v tom se mi rozsvítilo: už to mám! Uháním zpět za klukama.

"Pánové, dnes budeme zřejmě bez hygieny. Toaleta již asi fungovat nebude, musíme jít ven za koleje do křoví. Bábuška mi zrovna vysvětlila, že se jim tady ze záchoda vyvalily ven hovna a celé záchodky jsou zatopené."