Dobrodružství začíná (Košice)

Celonoční jízda vlakem, obsazeným do posledního místečka, není sice nijak příjemným a povzbudivým začátkem výletu, ale my jsme přeci ještě zcela svěží a plní dychtivé touhy po nových zážitcích a po poznávání vzdálených končin, a tak se na nás toto bezmála desetihodinové strádání naštěstí příliš nepodepsalo.

V 8 hodin ráno pácháme hygienu na nádražní toaletě, přičemž jsme velmi příjemně překvapeni její čistotou a upraveností, a to včetně toaletářky. Kam se hrabe pražské Hlavní nádraží! Ukládáme svá obří zavazadla do úschovny, posilňujeme se čerstvými, dozlatova upečenými rohlíčky a voňavými koláčky a vyrážíme dobývat východoslovenskou metropoli.

Příznivým dojmem působí i centrum města, které je čisté, upravené a útulné, s krásnou katedrálou na hlavním náměstí, s mnoha nově opravenými historickými domy a spoustou přívětivých hospůdek a venkovních posezení všude okolo. Z telefonních budek, uvážlivě navržených tak, aby nehyzdily fotografie turistů barevným logem Telecomu, ale naopak aby zapadaly do charakteristické atmosféry historického centra, by si určitě měla vzít příklad i Praha. Prohlížíme si interiér katedrály, vystupujeme na věž, odkud se nám skýtá rozhled na město a jeho okolí, procházíme se křivolakými uličkami okolo náměstí a nakonec se v hospůdce U Starého Otce zastavujeme na oběd.

Protože nám zachutnalo místní pivo, dáváme si ještě jedno v jedné ze zahrádek na náměstí. Vedle nás sedí u stolu skupinka mladých Holanďanů. Jsou to kluci zhruba našeho věku, a tak se není čemu divit, že je brzy zaujala naše oblíbená kratochvíle, totiž pozorování okolojdoucích žen a dívek Radkovým triedrem, který báječně přibližuje a optimisticky zveličuje. Triedr brzy koluje po hospodě a všichni z toho máme velké povyražení a vesele se smějeme. Kdo by to byl řekl, že obyčejný triedr může takto jednoduše bořit jinak těžko překonatelné jazykové bariéry. Máme silné nutkání lenošit si zde nad pivem až do večera, ale cestovatelské povinnosti neúprosně volají. Autobusem vyrážíme směrem na jih do tokajské oblasti, abychom okusili zdejších slavných vín a naposledy si tak před vstupem na Ukrajinu užili komfortu a pohody.

V Trebišově přestupujeme a máme hodinku času, a tak se - stále majíc na patře příjemnou chuť Zlatého Bažanta z Košic -, rozhodujeme navštívit nějaký místní bar. Okolojdoucí slečna s fialovými vlasy a zelenými nehty nás spolehlivě směruje do vhodného lokálu, kterým je rockový bar zvaný Spider. Ten se zcela symbolicky nalézá v polorozbořeném domě, připomínajícím squat, nedaleko nádraží. Místo dveří zejí ve zdech probourané díry s čouhajícíma cihlama, okna jsou zabedněná a dunící muzika se rozléhá rozpálenou odpolední ulicí. Osazenstvem jsou dvě skupinky teenagerů, kteří zde zřejmě nalézají nejlepší způsob, jak přečkat horké letní dny, než jim zase začne škola.

Pivo nás pomaličku dostává do nálady, což je ovšem jen předzvěst oněch událostí, které nás brzy mají potkat - v autobuse směr Nové Mesto totiž potkáváme Fera a tím dochází ke změně plánu a začíná naše první pořádné dobrodružství...