Bachčisarajská fontána

Ráno se hned vydáváme na prohlídku nedalekého jeskynního města Čufut-Kale, které zde připomíná dávné doby, kdy kraj byl pod nadvládou Tatarských hord. Rozsáhlý komplex chodeb a místností vytesaných do skály, s okny umožňujícími výhled na hluboké skalnaté údolí, nám opravdu velmi imponoval. Je to jedna z věcí, které by si správný cestovatel rozhodně neměl nechat ujít. Místní obyvatelé se čile chopili šance, kterou jim skýtá rostoucí množství turistů směřujících do těchto končin a začali v areálu jeskynního města nabízet za úplatu možnost vyfotit se na koni se zahnutou šavlí v ruce a v tatarském úboru.

Stezka z Bachčisaraje k jeskynnímu městu má asi 3 kilometry a je lemována mnoha podnikavými "stánkaři" (bez stánků), kteří zde prodávají nejrůznější suvenýry, včetně pro nás značně exotického ovoce s názvem maklura (lat. maclura pomifera, angl. osage orange), která na Krymu roste jako na jediném místě na světě mimo USA. Je to takový zelený hrbolatý tvrdý a mírně chlupatý "pomeranč", ačkoliv k jídlu rozhodně není. Trhovci se dušovali, že má téměř zázračné léčivé účinky, a někteří z nich měli dokonce vytištěné letáky se seznamem chorob, které výtažek z maklury léčí. Cestou k Čufut-Kale jsme minuli rovněž Uspenský klášter, což je další z bachčisarajských pozoruhodností. Interiéry kláštera jsou z velké části přímo v jeskyních a zdi budovy jakoby přímo vyrůstaly ze skal. Voda ze zdejšího pramene je údajně svatá, má léčivé účinky a lidé se pro ni sjíždějí z široka daleka.

Vracíme se do města a jdeme si prohlédnout poslední a zřejmě největší místní pamětihodnost - Chánův chrám, ve kterém se nachází proslulá Fontána slz, díky Puškinovi známá po celém světě jako "Bachčisarajská fontána". Chrám je neustále zcela zaplněn turisty a jeho prohlídky jsou (což je na Ukrajině docela vzácný jev) pečlivě organizovány a doprovázeny překvapivě zajímavým výkladem průvodců. Focení je v celém chrámu zakázáno a zejména silná ostraha je okolo Fontány slz, kde dodržování zákazu focení kontrolují hned 3 dozorci najednou. Přesto se mi však nějakou náhodou podařilo fontánu vyfotit. Vypadá ovšem naprosto jinak, než si ji zřejmě naprostá věštšina lidí (mne nevyjímaje) představuje - místo mohutného gejzíru tryskajícího vzhůru se podobá spíše špatně zavřenému kapajícímu vodovodnímu kohoutku.

Prohlídka Chánova chrámu byla docela dlouhá, a tak když vycházíme ven, slunce už zapadá. Chtěli jsme původně zajít ještě do vinárny na ochutnávku zdejších známých vín, ale bohužel nám zavřeli před nosem, a tak vyrážíme "pouze" do hospody na pivo. A protože je opět sobota, nehodláme promarnit příležitost a vyrážíme rovněž na místní diskotéku poznat bachčisarajský noční život. A nutno říct že ten je opravdu víc než bohatý. Takovouto pařbu jsme ještě na Ukrajině nikde neviděli, ani v Kyjevě ne! Bachčisarajská diskotéka je relativně velká a přesto zcela zaplněná lidma. Hudba duní až se skály otřásají, rozveselená mládež poctivě nasává alkoholické nápoje všeho druhu a parket je plný svíjejících se těl. Zkrátka sobotní večer jak má být.

Příjemnou zábavu mi ovšem pojednou začíná narušovat nutkavý pocit, že cosi v mém organizmu není úplně v pořádku. Z břicha se mi ozývá podivné bublání a kručení, ještě že to není přes ten rambajz slyšet. S neblahou předtuchou se ve společnosti omlouvám a urychleně začínám pátrat po nejbližším toaletním zařízení. Několikrát obcházím prostory diskotéky, ale kde nic, tu nic. Opouštím tedy areál a kráčím spěšně k nejbližšímu křoví. Tam však již stojí několik mladíků konajících potřebu, a tak raději pokračuji dále. Ocitám se na mýtince, na které stojí malá budova tonoucí v naprosté tmě. Vlevo od ní močí parta kluků, vpravo totéž koná skupinka dívek. Odporný puch linoucí se ze dveří budovy prozrazuje, co tam asi je a proč se nikdo neodváží dovnitř. Šátrám v kapse, vytahuji kapesní svítilnu, kterou mám shodou okolností s sebou, a neohroženě vykračuji do páchnoucích temných prostor. Tak koncentrovaný hnus, jaký na těchto záchodcích nalézám, lze jen stěží popsat, a raději se o to ani nebudu pokoušet. Zhasínám raději baterku, protože někdy je skutečně lepší nevidět, přidřepnu nad hlubokou smrdutou dírou a v hluboké tmě noci začíná tryskat nová bachčisarajská fontána.